Červen 2009

Hopelessnesses layout

22. června 2009 v 18:26 | JackieOnyxis
Záchvat tvořivosti opět...x)
Kdyby někdo chtěl nechť mi napíše do komentářů...tenhle layout je pro všechny přístupný tudíž není na přání:)
Kdyby jste k tomu pak někdo chtěl nějaké bonusky dejte mi vědět^_^

Rise of Da Vista(Rawiel xD)

20. června 2009 v 9:34 | JackieOnyxis
Rise of Da Vista-neboli Rise of Rawiel.První celé video z Lineage,natáčela Pecka xD a stříhala Pecka a celé to video Pecka xD Příběh já a pecka xD
Herci: Já,Greywolf,Pecka xD
Takže první video z online hry Lineage ^_^ (víte jak je hrozné běhat na lvl 60 v D zbroji?jen proto že pecinka zapoměla jednu scénu xD)
Da Vista se krásně směje :D
Takže o čem je ve shrnu příběh o Rawielovi?(ve hře je to vlastně totéž)
To se jednou tři dark elfové,dvě ženy a jeden muž vydali na dobrodružství jako každý ve světě Lineage,skoro tradice.Jmenovali se: Kalandra,Integratus,Rawiel(ve hře Da Vista).Ty dvě měli zprvu na práci jen to že se o Rawiela hádali,Rawielovi to bylo jedno..vlastně jako každý dark elf byl menší sukničkář..ovšem né dobrovolně...ve skrytu duše má totiž úplně jinou tužbu,nebýt jako ostatní dark elfové.Bohužel ale!Je mazlíčkem bohyně dark elfů Shillien a ta rozhodně nenechá Rawiela jeho tužbám.Brzy se na poklidné cestě stane totiž něco co Integratus a Kalandru naprosto šokuje.....Rawiel někoho zabije.........a to ne nepřítele..


Sám:Kapitola 1/4

18. června 2009 v 16:09 | JackieOnyxis

Eriky se ráno s opuchlýma očima probudil a okamžitě ho přivítala milá tvářička Bessy. Několikrát mu oblíznula obličej a zaštěkala.Eriky se posadil a se smutným výrazem jí pohladil po hlavě:,,Dobré ráno Bessy..".Vstal z postele a šel se umýt vodou z pet lahve kterou ukradnul,vyčistil si starým kartáčkem a zbytkem pasty zuby a přešel k provizornímu kalendáři co si vyryl na zeď.Zjistil že zítra se možná odhodlá setkat s tou dívkou jménem Lissa.Opět ho naplnil zvláštní pocit smutku.I když se tu objevil někdo,kdo se o něj....snad zajimal?Cítil se ještě víc sám než kdy dřív,najednou nechtěl s nikým mluvit,jen Bessynu přítomnost dokázal snést.Byl to moc divný pocit,moc divný.Připadal si jakoby stál v nekonečné temnotě,ozářený světlem a kolem něj černobílé osoby ostatních jak si bezstarostně jdou po svých ale na něj...se nikdo nedívá.Otočil se od kalendáře a padnul obličejem do postele,opět se rozplakal.Sevřel pevně deku a ignoroval Bessyino štěkání,nepomohlo mu ani když se k němu drobný pejsek začal tulit.Znovu se propadnul do deprese a plakal dlouho.Nakonec se ale zase pokusil uklidnit,posadil se roztřeseně a podíval se na zásoby co včera nakradl,moc toho nezbylo a zítra by už toho moc nesehnal,zvlášť nepozorovaně.Povzdechnul si,utřel si oči a vzal si Bessy do náruče:,,Budu tě tu muset nechat......slib mi že neutečeš?Neutečeš že?".Pokusil se pousmát a líbnul jí lehce do její heboučké srsti.Bessy mu jen zase oblízala tvář:,,Jsi hodná Bess..neboj vrátím se!Nenechal bych tě tady".Držel jí v náručí a jemně se s ní houpal,potom jí postavil na zem a vyběhnul z bytu.
*****
Toulal se ulicemi a pokukoval nenápadně po obchodech,ruce měl v kapsách a mlčky procházel kolem lidí.Cítil se dost nesvůj,nečekal že bude dnes město tak plné,měl strach...ne ale z toho že by zvoral krádež ale...z lidí...velký strach z lidí..až paranoický!Měl nutkání se otočit a běžet zpátky "domů",ale nemohl..kvůli Bessy.Konečně zapadnul do jednoho odlehlého obchodu v malé úzké uličce,byl po strop narvaný zákazníky.Bylo mu to proti srsti ale pro krádež tolik lidí kolem sebe potřeboval.Namáčkl se k potřebným potravinám a začal je obezřetně cpát do kapes,vzal vodu,salám,trochu pečiva a něco pro Bessy.Víc toho brát nehodlal,protože na sobě začal cítit pohled nějaké staré paní.Měl dojem že ho i viděla jak si věci schovával.Prudce vyrazil z obchodu,vyběhnul na ulici a s plnými kapsami se s úlevou v srdci rozběhnul zpátky ke svému panelovému domu.A však radoval se předčasně....někdo za ním z obchodu vyběhnul...
*****
Zase jsem se ponořila do čar na papíře,zvedla jsem hlavu a zjistila že slunce zapadá.Zívnula jsem a protáhla se.Byla jsem už opravdu unavená a popravdě..musela jsem se už nějak z toho smutného příběhu vytrhnout.Schovala jsem papíry do skici a šla si udělat teplý čaj.Mezitím jsem si zapnula televizi a začala hledat nějaký kanál plný komedií,opravdu by mi teď nějaká bodla.Konečně jsem našla to co jsem potřebovala,skočila jsem si pro čaj,zabalila se do deky a sednula si na gauč.Sledovala jsem proud komedií až mi padala víčka únavou.I přesto že mi ale hrál jemný úsměv na tváři,jsem nedokázala přestat myslet na to co jsem stvořila.Bylo možné že nějaký takový člověk něco takového třeba skutečně zažívá?Zvláštní jak se něco může dít někomu ve vašem blízkém okolí ale vy..si toho prostě nevšimnete.Lokla jsem si čaje:,,No tak!Přestaň filozofovat!Nejsi v depresi nic!Tak klid".Řekla jsem si pro sebe a napila se zas.Brzy jsem ale vypnula televizi,dopila čaj a odporoučela se do postele.Zarazilo mě když jsem si představila chudáka Erikyho,jak uléhá naprosto sám na celém světě do své rádoby postele.Já měla aspoň rodiče,kamarády,přítele...ale on...nikoho....dokonce se už bál s někým mluvit.Zavrtěla jsem hlavou a zavrtala se do postele,hrůza co jsem stvořila!

-TO BE CONTINUED...

Sám:Kapitola 1/3

18. června 2009 v 16:08 | JackieOnyxis


Eriky přišel po pár hodinách toulání se venku "domů" s nakradenými věcmi.Otevřel proděravělé dveře co si opravil aby nemusel barikádovat díru místo dveří,pustil před sebe jako první Bessy a potom vešel on sám.Zavřel za sebou a pohlédl do pokoje ve kterém přebýval,otevřel ústa a potichu hlesnul:,,Ahoj Mami..jsem doma........".Zkousnul si ret,celý se rozklepal,věci v náručí se mu třásli.Hleděl stále do prázdného pokoje,nevnímal konejšivé projevy Bessy ani nic jiného.Pustil věci na zem,a objal se rukama.Třeštil oči a na krajíčku se mu pomalu objevovali slzy,zhluboka dýchal a potom hlasitě zavzlykal.Padnul na kolena a hlasitě se rozplakal,Bessy se k němu konejšivě tulila ale on jí to nijak nevracel.Byl potopen do jedné ze svých hrozných depresí.Sevřel ruce v pěst a hleděl na špinavou zem,oči se mu zalívali víc a víc slzami.Po chvíli se posadil a vzal si Bessy do náručí která mu okamžitě začala lízat obličej aby ho utěšila a rozesmála.Její pán však nezměnil bolest ve svém výrazu,plakal dál a hladil Bessy po srsti.Potichu si pro sebe začal mumlat:,,Jsem sám,nikdo mě nevidí....nikdo mě nechce......jsem..neviditelný.....Mami.....Tati.....".Zase vzlyknul a sevřel pevněji Bessy,podíval se na ní.Do její roztomilé psí tváře a nachvíli na malý okamžik se mu v očích zalesklo odhodlání:,,Kvůli tobě...Bessy..to nevzdám....jen díky tobě nejsem tak sám...".Sáhnul druhou rukou do mikiny ve které měl zabalené kradené věci a vytáhnul hrst granulý.Nastavil hrst před Bessy která se do ní okamžitě vděčně a hladově pustila,Eriky se postupně uklidňoval.Nevěděl proč to tak bylo ale vždycky když při něčem sledoval Bessy,pocítil úlevu a klid.Sáhnul znovu do mikiny a vytáhl si kus chleba a salám,lačně se do něj zakousnul.Přivřel přitom oči.Představoval si velmi často,jaké by to bylo kdyby žil normálně...v rodině.Opět mu stekly slzy,tolikrát si přál aby jeho rodiče žily.Nechtěl být sám,měl z toho hrůzu už od malička.Nejhorší jeho noční můra se ale musela splnit.Z ničeho nic sebou škubnul protože uslyšel nějaké zapraskání za sebou,pustil malý kousíček chleba co mu zbyl a rozběhnul se rychle k balkónovým dveřím.Kdykoliv něco podezřelého uslyšel běžel se schovat,protože po něm několikrát pátrala policie.Vyskočil na chátrající nebezpečný balkónek a skočil na rozpadající se nebezpečnou římsu vedle něj.Přitisknul se ke stěně paneláku a šplhal do vedlejšího pokoje,zaslechl kroky a štěkání Bessy která se během vteřiny ocitnula také na balkóně a chtěla za Erikym.Eriky se vyděsil při myšlence že by se Bessy mohlo něco stát,natáhnul k ní ruku a chtěl jí naznačit aby zůstala:,,Nechoď za mnou Bess!".Jenže neposlouchala,snažila se dostat na římsu.Eriky vytřeštil oči,Bessy ujela noha a ve chvíli kdy se už řítil nevinný pes dolů chytila ho něčí ruka.Eriky strnul a hleděl na vysokou dlouhovlasou hnědovlasou dívku která sevřela Bessy v náručí a následně jí zahnala zpátky do pokoje a natáhla k Erikymu ruku.Eriky ale vyplašeně couvnul.Lissa se pokusila mile usmát a příjemným hlasem začala:,,Nemusíš..se mě bát....jestli chceš abych odešla odejdu..ale prosím tě...vrať se zpátky nebo spadneš taky.....Eriky..".Vytřeštil nechápavě oči,rty měl pevně semknuté k sobě.Pokračovala:,,Vidím že chceš abych odešla.Odejdu ale něco jsem ti nechala...ve tvém pokoji....podívej se na to prosím".S těmito slovy se otočila a zmizela Erikymu z dohledu.Eriky pořád hleděl vytřeštěně,šokovaně,plaše a vylekaně na ono místo kde před chvíli stála ta dívka,vláli mu černé vlasy kolem tváře a tisknul se ke zdi.Nedokázal pochopit proč ho hledala?A vůbec kdo to byl?Vždyť se o něj nikdo nezajímá...tak proč...tak najednou?Zamračil se a v jeho tváři se mísil vztek a smutek.Přelezl zpátky opatrně na balkón a vrátil se k Bessy která na něj už napjatě čekala.Seděla vedle nějakého dopisu a hromádky nějakých dek a polštářů a dalších věcí.Eriky si dřepnul k Bessy a pohladil jí po hlavě a s upřeným ublíženým pohledem si prohlížel dopis.Vzal ho do ruky a dlouho si ho prohlížel,přešel k posteli a lehnul si na ní,Bessy byla okamžitě vedle něj.Nadechnul se,přitulil k sobě Bessy a rozdělal dopis.Zatajil dech a začal si prohlížet řádky,bylo tam napsáno:
Ahoj Eriky Cartne.....
Tady...eh...nejspíš mě nebudeš znát...ale divil by ses já tebe znám.Jmenuji se Lissa Abbygeilová a vidívám tě často u mojí školy.Slyšela jsem od někoho že by jsi se chtěl dostat do školy a...nebýt sám.Jestli tě tyto řádky vyplaší tak se moc omlouvám!Chci ti jen pomoci....
Mrzí mě co se ti stalo...je mi to líto...je to hrozné...........jestli mě budeš chtít vidět přijď ke škole v sobotu v ten samý čas co chodíváš ve všední dny...
Promysli si to prosím........
Zatím sbohem....
Eriky položil dopis vedle sebe a jak ležel zahleděl se opět do stropu,sledoval každou prasklinku na stropě a přemýšlel....přemýšlel dlouho.Každou chvíli se mu rozlily slzy v očích ale později už usínal.....někdo ho vidí...někdo ví že existuje.....to mu dodalo naději..novou chuť do života.....

-TO BE CONTINUED...

Sám:Kapitola 1/2

18. června 2009 v 16:01 | JackieOnyxis


... Brzy se znovu venku oteplilo,vylezla jsem s kavárny s rozkresleným obrázkem,zaujala jsem opět místo pod stromy v parku a pokračovala v kreslení.Nevěděla jsem co se to semnou děje,protože jsem měla zvláštní pocit.Smutku a lítosti,snažila jsem se vzpamatovat.Jen vytvářím kresbu!Uklidni se!Nabádala jsem sama sebe.Tak jsem tedy odhodlaně pokračovala....
***********
Eriky potkal malou Bessy ve svých 8 letech a nikdy ani jednou se od sebe neodloučily.Doprovázela ho všude,jakoby mu dávala najevo že není až tak neviditelný jak si myslel a že ona je jeho věčnou přítelkyní.Chodila s ním každý den,kamkoliv chtěl jít tam šla s ním.Také s ním chodila brzo ráno,o půl sedmé k jedné škole.Vždycky si tam sednul a díval se na zatím prázdnou školu,ovšem jakmile se začali blížit žáci,zvednul se a nenápadně odešel.Vlastně se ani nemusel dělat neviditelným,byl přesvědčen že je neviditelný.Bylo úterý a on si tam šel sednout zase,bylo to poprvé,úterý většinou vynechával protože spozorovával že žáci chodí do školy dříve.Vlastně přicházejí stejně jako on.Jenže dnes mu to bylo jedno,zasmušile a mlčky opět hleděl před sebe v náručí svíral Bessy a přemýšlel jak nepozorovaně ukradne nové oblečení pro sebe a nějaké jídlo.V poslední době bylo pořád těžší krást.Pomalu začalo poprchávat,víc k sobě přitulil Bessy aby se vzájemně zahřáli a sledoval dál mlčky školu.V dálce koutkem oka spatřil na jedné straně chodníku přicházet známou starou stařenku kterou každý znal a měl jí rád,byla to informátorka všech neználých.Ale byla hodná a milá,jmenovala se Patricie Airnová.Několikrát donesla Erikymu jídlo do jeho příbytku,myslela si že on o tom neví ale věděl to moc dobře.Chystal se tam ještě zůstat ale když spatřil že na další straně chodníku kráčí někdo jiný koho neznal,vyplašil se v duchu.Postavil se s Bessy v náručí a rozešel se pryč,dívce která kráčela ke škole nevěnoval ani letmý pohled,prošel kolem ní se zabořeným pohledem do země.Byl si jistý že si ho nevšimla ale tahle dívka byla jiná než ostatní.Uměla si všimnout někoho se zachmuřeným obličejem v potrhaném promáčeném špinavém oblečení.Pozastavila se a otočila se za ním,popravdě si toho kluka dokázala vždycky všimnout.Věděla že tu každý den sedává ale nevěděla proč.S přemýšlení jí vytrhl příjemný hlas Patricie která stála necelý metr od ní:,,Dobré ráno Lisso!".Oslovená dívka,Lissa se na ní otočila,pousmála se a pozdravila jí taky:,,Dobré ráno Paní Airnová".Patricie k ní kulhavě dokráčela opírající se o jednu berli a zašeptala:,,Zajimá tě kdo to je?".Lissa zavrtěla hlavou:,,Ale ne!Vůbec ne!Paní Airnová..co vás to..eh napadá?".Patricie se jí lehce dotkla na rameni:,,Ale Lisso neumíš vůbec lhát navíc máš dobré srdce a starost o ostatní.Chceš o něm něco vědět?".Dívka se nad tím zamyslela,skutečně už dlouhou dobu chtěla vědět co je ten kluk zač,připadal jí hrozně smutný a podle toho jak vypadal...napadalo jí spoustu věcí při pohledu na něj.Patricie se s ní rozešla kousek od školy,měli ještě čas do začátku:,,Kéž by věděl že se o něj někdo zajimá,že není neviditelný".Lissa na ní nechápavě pohlédla:,,Nerozumím".Stařenčina tvář se smutně pousmála a začala vyprávět:,,Jmenuje se Eriky Cartn.Jeho jméno už určitě nikdo nezná,snad ani neexistují už staré články o té strašné autonehodě kde zahynuli jeho rodiče.Nemá už nikoho,měl strýce a u něj také bydlel po smrti svých rodičů ale i strýce nakonec ztratil a skončil chudák malý na ulici.Je hrozně plachý,jedinou živou bytost kterou má je ten malý pejsek co jsi ho u něj určitě viděla.Říká jí Bessy,baví se jen s ní nebo sám se sebou.Bojí se lidí ale zároveň by se chtěl dostat do normálního života...ale..když se o to snažíval..každý ho přehlížel".Dívčiny oči se šokem vytřeštily,zajíkla se:,,Chudák..nep...nepomohl by mu třeba psycholog?".Patricie se ironicky usmála:,,Myslíš že kdyby jsi byla v jeho stavu že by ti nějaký psycholog pomohl?".Lissa se nad tím zamyslela,začalo jí být Erikyho hrozně líto,najednou vypustila všechnu naučenou látku na blížící se testy:,,As-asi ne...".Patricie si utřela uslzené oči:,,Nemá na tomhle světě krom toho nebohého psa nikoho.Je sám,opravdu sám a tolik se touží dostat na vrchol společnosti.Mít vzdělání ale do školy se sám nedostane.Kdyby mu někdo pomohl tak možná.Nevěs hlavu dítě....je mu víc nepomůžeš.Myslím že už mu nepomůže nikdo...".S těmito slovy opustila stařenka Lissu a nechala jí zmatenou a vylekanou stát kousek od školy,opravdu byla dívka strnulá jako socha.Batoh jí spadnul z ramene na chodník a ona hleděla a stále přemýšlela nad tím klukem.Zaleskly se jí oči,otřela si je rukávem.Znova popadla batoh a rozběhla se zpátky ke škole.Celý den,pak na něj nemohla přestat myslet.Skutečně to byla pravda?Tak krutá pravda?Jak se něco takového vůbec může stát?Ke konci školy prodělala důležité rozhodnutí,měla potřebu mu pomoci.Pokusí se mu najít místo ve škole a snad i nějaké lepší bydlení,nedokázala si totiž představit kde by bydlel.Po škole vyběhla ze školy a rozhodla se ho najít...ať byl kdekoliv.....

-TO BE CONTINUED...

Sám:Kapitola 1

18. června 2009 v 15:59 | JackieOnyxis

Jmenuji se Claire Tomsnová,studentka na umělecké škole.Dostala jsem za úkol kreslit okolí,víte já nikdy nechtěla být malířka.Bavilo mě kreslit to ano ale mnohem radši jsem tvořila příběhy a v kreslení nebo malování to zrovna moc nejde.Aspoň já na to nikdy neměla talent,doposud...
Dostala jsem vážně těžký úkol,zachytit okolí!A mělo to být originální!Nevěděla jsem si rady,neměla jsem ráda realistické věci.Nevěděla jsem..jak je podat.Ale nakonec jsem si nachystala skicu,tužku,pastelky a barvy.Vyrazila jsem jednoho krásného slunečného dne do parku.Posadila jsem se na lavičku pod stromy,takže jsem měla úžasný stín a nestínila jsem si na papír a také mi nebylo takové horko.Začala jsem malovat okolní stromy ale během vteřiny jsem náčrt vymazala,to nebylo ono!Nadechla jsem se a hledala jsem dál své podměty na malbu a kresbu.Tak jsem začala načrtávat kašnu která stála předemnou.Opět sem náčrt vymazala,nebyla jsem spokojená!Nebylo to originální a mě to nebavilo.Povzdechla jsem si,uvolnila se a rozhodla se počkat na nějakou zář inspirace.Odložila jsem skicu vedle sebe a vychutnávala si stínu a slunce,přivřela jsem na chvíli oči.Užívala si krásného dne a snažila se přijít na nápady do svých maleb a kreseb.Vždycky jsem je měla veselé ale nevím proč...něco se ve mě náhle zlomilo.Mírně se zatáhlo a já otevřela oči,rozhlédla se kolem sebe.Všichni vytahovali deštníky,schovala jsem urychleně skicu a běžela jsem se schovat na zastávku.Byla to krátká přeháňka ale přitom čekání jsem někoho zahlédla na zastávce,byl to obyčejný kluk který šel ze školy očividně na autobus ale ve mě se něco pohnulo.Měl u sebe drobného jezevčíka který se k němu bez ústání tulil a já dostala zničující inspiraci....vzpoměla jsem si na pár svých neveselích vzpomínek z dětství..já měla sice radostné dětství ale jeden můj kamarád ne.Úplně jsem se,v bubnování kapek o zem,ztratila a ponořila se do svých myšlenek.Když přestalo pršet,zamířila jsem do kavárny na kávu,tam jsem si načrtla první tahy.Asi 15-letého černovlasého roztomilého chlapce s malou jezevčicí kterou jsem naprosto věrně okopírovala od ono ho jezevčíka na zastávce,její milý pohled byl opravdu hřejivý a utěšoval svého pána který měl smutný zachmuřený pohled,pojmenovala jsem to okamžitě"SÁM".
***********
Když někdo ztratí rodinu,je to to nejhorší co ho může v životě potkat.A nejhorší je,když to zažije malé dítě.Erikymu Cartnovi bylo pouhých 5 let když mu umřeli rodiče při autonehodě,jejich rodina tím snad byla prokletá,všichni příbuzní totiž také umřeli při různých autonehodách a tak Erikymu nezbyl skoro nikdo krom jeho strýce.Strýc byl velmi hodný,vychovával Erikyho,připravoval ho na nástup do základní školy.Vlastně mu už i zaplatil v případě,který nebyl Erikymu úplně jasný,školu.Vypadalo to,jako krásná vyhlídka po těch nekonečných smutných chvílích.Jenže osud tomu tak nechtěl,brzy mu strýc umřel na rakovinu a jelikož jeho už neexistující rodina měla mnoho dluhů ani se snad nezařídil nijak pořádný pohřeb.Eriky v ten den,den kdy měl sedmé narozeniny,utekl a rozhodl se využít ze začátku služeb školy.Nechtěl být hloupý ale brzy to jeho psychyka nezvládla.Zůstal na ulici,kradl aby přežil a přitom si ho vůbec nikdo nevšimnul,nikoho nepostrádali.Jeho jméno se ztratilo na věky věků,už nikdo nevěděl že nějaký Eriky Cartn existuje.Když začínala být zima a ulice byla nevhodné místo na spaní,našel si s náručí nakradených potřebných věcí docela teplé místečko.Panelový dům který měl být brzy připraven na nové nájemníky.Postupoval opatrně po schodech,panelový dům totiž nebyl úplně stabilní a mnoho bytů bylo zdemolováno a nezbyl v nich ani kus nábytku.Přece..v druhém patře,jeden docela zachovalý byt našel.Byl v něm krb,postel,zachovalá kuchyň,polorozbitá ale nefunkční koupelna.Vodu si ale dokázal najít.Rozložil si na postel ukradené věci,vyhodil zablešené povlečení a natáhnul si tam svojí ukradenou deku.Prkny co našel kolem zabarikádoval dveře a okna a založil v krbu malý ohýnek aby mu nebyla zima.Natáhnul se na postel a zíral mlčky do stropu,začínal přemýšlet jak by se mohl dostat ke vzdělání.Jak by se mohl opět ocitnout ve škole,jak by se mohl dostat na vysokou a mít práci aby měl peníze.A hlavně,aby ho už někdo viděl...byl sám....hrozně sám.Zavírali se mu pomalu oči,jeho druhá stránka si přála to vzdát,skutečně si tolikrát přál aby zemřel.Naplňoval ho skličující pocit,dokud neuslyšel podivné škrabání a kňučení za dveřmi bytu.Nejprve se hrozně vylekal,jak se ale schladil opatrně vyrazil ke dveřím.Odstranil prkna a pohlédl do očí malému štěněti jezevčíka.Bylo malé,vyhládlé a špinavé.V očích mělo ale něco zvláštního,něco co donutilo Erikyho to nevzdát.Možná to bylo odhodlání ale možná láska a věrnost.Eriky sebral to malé vyplašené stvoření do náruče,zabarikádoval opatrně dveře.Zabalil štěně do deky,dal mu vodu kterou ukradl v obchodě a pár kousků chleba.Naštěstí štěně už nemuselo pít mléko.Štěně byla fenka a okamžitě se do sebe s Erikym zamilovali,ani jeden se od sebe už nehnul.Stali se naprosto nerozlučnými.Tehdy když Eriky spatřil oči toho chlupatého stvořeníčka,přísahal že jí vždycky bude chránit a začal jí říkat Bessy......
Jediný kamarád kterého měl....

-TO BE CONTINUED

Info

16. června 2009 v 11:12 | JackieOnyxis
Takže dámy a pánové..:)
Těm co mě znají delší dobu se omlouvám ale stihnula jsem ze starého blogu zachránit jen ty nejnutnější povídky..tudíž musím spousty z nich obnovit a konečně dokončit!
Mám pro vás možná potěšující zprávu..možná sem zveřejním vylepšeného Melancholyho..bohužel stále jsem ho ještě nezačala psát..ale už si to rozkouskovávám a předělávám několik nesrovnalostí..do toho jsem začala psát na wordu Melanie Da Vista..až s tou kapitolou budu definitivně spokojená..rozdělím jí na části a hodím sem:) (ale jak říkám,nastávající kniha Da Vista tu bude jen chvíli takže si najděte čas a přečtěte..)
Dále se omlouvám Milel za nevnímání na icq,mám toho hodně a mám něco s nohou:)Takže gomenasai!
Teď se konečně dokopu k další věci..bude tu nová povídka jménem The Academy.Ti co semnou na to téma hráli rpg:greywolf a pecka.Vědí že je to hrozně dojemný příběh..Akiri vás zaručeně dostane xD
Dám sem i nějaká FF,např na Hellsing a Trinity Blood.Budu sem házet videa z Lineage Sisters presents(to co uvidíte je důsledkem toho co dělat v online hře když se šíleně nudíte xD) navíc z těch videí potom udělám FF a to FF se jmenuje(jak jste mohli vidět na mém bývalém blogu)Dark Elf Rawiel...v Lineage se ale bohužel jmenuje Da Vista xD(mám několik ras melancholyho..wow!:D)
No je!Proč sem nehodit už úvod!


Moje sladké amv xD

16. června 2009 v 10:57 | JackieOnyxis
Trinity Blood je prostě krásné anime :)